Komořinka s Akvartetem 2024

Jmenuji se Vojtěch Kuchař a jsem žákem LDO ZUŠ v Novém Městě na Moravě. Minulý rok jsem měl na jeden den možnost proniknout do zákulisí Komořinky s Akvartetem v rámci koncertu žákyň ZUŠ Jana Štursy v Novém Městě na Moravě. Tento rok jsem si v pořadí sedmým ročníkem festivalu prošel od pondělí do pátku, od začátku do konce. Celý festival, který se každoročně koná v kostele sv. Václava v Dolním Čepí, jsem moderoval a setkával jsem se tak s mistry svých oborů. Rád bych se s vámi o pár zážitků podělil.
V pondělí jsem měl možnost popovídat si s pány Fajtlem, Plockem a Jakubíčkem, kteří svým proaktivním přístupem k mým, často i nečekaným, dotazům ještě víc podpořili uvolněnou atmosféru večera. Stačily jen housle, viola a varhany a koncert staré hudby byl na světě.
Úterý se neslo ve znamení jazzu. Festivalová stálice, kapela Srnčí a Kočičí, přijela s pásmem, které nazvali „Pokaždé jinak…“ a tomuto názvu zůstali věrní jak tím, že koncert nacvičených písní prokládala improvizace, tak i tím, že do Čepí přijeli v jiném složení, než původně plánovali.
Středečním večerem nás provedla hudba romantická, tentokrát v podání jedinečné hudebnice Štěpánky Plockové a jejího violoncella. Zahrála nám mimo jiné jeden z nejslavnějších violoncellových koncertů a to Koncert h-moll od Antonína Dvořáka. Při představování děl i při odpovídání na mé dotazy, dokázala zaujmout i mluveným slovem.
Ve čtvrtek Dolní Čepí navštívili zpěváci a zpěvačky z celé naší vlasti. Ať už zněl hlas Jana Maria Hájka (sólisty Opery Národního divadla), Karolíny Grebeníčkové, Petry Kynclové, Hany Kuželové, Lindy Fabini, nebo jejich kombinace, pokaždé to byl skvělý zážitek.
V pátek nám žákyně ZUŠ Jana Štursy představily výsledky své práce v rámci workshopů, které celý týden při Komořince probíhaly. Ale ani tento večer se neobešel bez personálních změn, jelikož jedna členka souboru onemocněla. Celý festival za ni pak zaskakoval Dominik Verner ze Žďáru nad Sázavou. Děvčatům a Dominikovi se dostalo podpory od hostujích lektorů, kteří si s nimi zahráli i část koncertu.
Také bych rád ještě zmínil paní Jitku Houfovou, korepetitorku Národního divadla v Brně, která na klavír doprovázela všechny středeční, čtvrteční i páteční vystupující, a Vandu Teocharisovou, která se se svým violoncellem představila během týdne hned několikrát.
Děkuji spolku Akvarteto za důvěru, kterou ve mě tímto úkolem vložilo.

Členky kvarteta při ZUŠ Jana Štursy vzpomínají na Komořinku s Akvartetem 2024

Letošní Komořinka s sebou přinesla spoustu zážitků. Bylo domluveno, že každý den, kromě pátku, kdy jsme vystupovali, budeme před kostelem bubnovat a zpívat a vítat tak naše diváky. Ne každý den to ale vyšlo.
Během dne jsme zkoušeli v kostele, ale odpoledne to občas nebylo možné, protože se s prostorem museli seznámit i ti, kteří ten daný večer vystupovali. My jsme potom museli hrát všude, kde se dalo. Zjistili jsme, že i taková příjezdová cesta nebo kousek stínu za kostelem, se dá využít jako zkušebna.
Naší učitelce Vandě se už v úterý dostalo pomoci od violisty Karla Plocka. Slyšeli jsme ho hrát den předtím, v pondělí, proto jsme byli rádi, že si právě od něj můžeme odnést nějakou tu drahocennou radu.
Koncert většinou končil až za tmy, ale i tak jsme si pokaždé našli čas na to, abychom se vyfotili se všemi účinkujícími. Vznikla nám tak pěkná „pětifotková kolekce“. Potom už byl čas jít do chaty v Horním Čepí, kde jsme celý týden bydleli. Téměř dvoukilometrová cesta lesem v noci a do prudkého kopce pokaždé stála za to.